Konflikt a komunikace

Část IV.

Konstruktivní řešení konfliktů je osobnostním rozvojem a prohloubením vzájemnosti současně

Zvyšování osobní adaptability a sociability v situacích vyvolávajících individuální zátěž a konflikt v psychice je efektivní pod vedením psychoterapeuta, psychologa - pedagoga nebo kouče natrénovat např. v tzv. coping strategiích. Konflikt tak nabízí novou kolekci šancí a výzev na sobě progresivně máknout a přitom si nenechat vysát poslední baterky. Umět se vyrovnat s náročnou situací a zvyšovat svoji adaptabilitu vůči životním změnám vůbec. Konfliktní zónou a častou závorou, ne-li bodem zániku v kamarádství, kolegialitě, partnerství jsou nevyjasněná konkrétní očekávaní a plány (nebo i nadčasové úvahy o životě) versus existenční determinanty a subjektivní limity života. Nereálné představy pak směřují k maléru. Ke konstruktivním verbálním hrám a způsobům řešení konfliktů přispívají asertivní metody a techniky, které abstrahují od verbálních agresí a kde slova nečekají na svého výherce. Naopak, disponují možností oboustranně saturovaných výstupů. Nabízejí v postupně účinnějších verbálních formulacích komplexní efektivitu osobnostní (skupinové) komunikace. Jakou asertivní techniku použijete na party a jakou na reklamaci nedostatkového, avšak závadného zboží, které jste bohužel zakoupili? Asertivita ve vás namixuje potřebnou dávku slov, a také to, co podtrhne vaši sebedůvěru, soběstačnost a iniciativu v jednání, psychickou odolnost, pohodu a osobní svobodu, postřeh a dovednost improvizace, verbální duchapřítomnost, sebejistotu, empatii i odstup, respekt, moc, autoritu, dojem a charisma… v nejrůznějších komunikačních kanálech a situacích, kdy jsme vystaveni zejména procesům sebeprezentace či sebeprosazení ve smyslu něco vyjádřit, obhájit své stanovisko (právo), projevit sympatie/antipatie k něčemu a k někomu. Dlouhé hodiny asertivního rozvoje pod vedením kouče nebo pedagoga – psychologa jsou de facto pak prověřeny a zúročeny ve vašich pár vteřinách-minutách komunikace. Někdy ovšem stačí v kamarádském, kolegiálním nebo partnerském kontextu k vyřešení konfliktu se empaticky vzdát komentáře, na jehož nadbytečnost nás upozorní ten druhý. Přičemž nejde o potlačení autenticity a spontaneity ve prospěch druhého nebo úniku před vlastním strachem, nýbrž sám konflikt v našich rukách, díky preferenci zájmu o soužití, změní své skupenství do podoby významové (verbální) miniatury a vytratí se. Uvažte, je vám v daný okamžik dražší prosadit barvu koberce za každou cenu nebo zachovat vztah? Nicméně, máte se rádi a občas se váš společný život rozpadá v konfliktech, kterým se nelze vyhnout? (Ano, někdy nelze – a jen směrem k diagnostikované apatii a flegmatičnosti se praví: už se ani neumějí pohádat.) Jistou možností je upřímně se prohádat k vyšší kvalitě vzájemného spolu-bytí a spolu-poznání a spolu-sdílení formou spolu-tréninku tzv. konstruktivní hádky skrze strukturovanou metodiku a pravidla dobrovolné spolu-realizace. Její skvělou předností je možnost otevřené ventilace negativních emocí, vnitřní nespokojenosti a potřeby kritiky vůči druhému, aniž by došlo k degradaci vztahu. Tj. naopak, fungují na bázi pojistky pro případ verbálních úrazů, a navíc s možností další investice do vzájemnosti, kterou je třeba restaurovat nebo flexibilně průběžně kultivovat. A čím to tedy vypukne? Uff, pár slov o zásadách, abyste nezbořili svoji chuť a atmosféru hned na začátku: 1. ujasnit si upřímně v sobě o co jde, co je ve „hře“, čeho je třeba dosáhnout 2. dohodnout se na rezervaci časoprostoru „hádky“ - termín zvolit co nejdříve vzhledem k potřebě řešení a prostor by měl snímat soukromou pohodu 3. vyměřit si etiketu „hádky“, tj. to, co je na ni konstruktivní včetně péče o sebe. Aneb účelem určitě není předimenzované dílko s mnoha osobními reáliemi, černobílá uvažování nebo se navzájem zraňovat od hlavy až k patě s metastází vztahu - útočit, převálcovat, ponížit, urazit, ironizovat, podrazit, vyčítat, vyhrožovat, slovně i fyzicky napadat, převracet názory, stigmatizovat a označkovat druhého… slovem zničit. Extra-negativním bodem konfliktu s výbušnou kombinací bývá zásah druhého přesně v tom, na čem mu velmi záleží, přisouzení mu viny za to, co sám striktně odsuzuje nebo zvulgarizování hodnoty, která je pro něho cenná. Takto nějak vypadá lidská blbost a zlo v praxi – od nesnází až k slzám a bolestem. Typický postup pro aktéry, který naopak naordinuje pozitiva spojená s progresem (nikoli s živelnou nespoutaností): a/ zachází s naší rozdílností bez zranění – ani není třeba návleku železných brnění b/ sbírá užitečné informace hezky pozvolna – mějte u sebe vždy trpělivost jako dárek c/ osvobozuje se ze zajetí vlastních negací - uvolňujte prostor pro objev dalšího rozměru druhého i sebe sama. d/ boduje ve shodě, která leží mezi vámi někde uprostřed. Kroky, principy i přístupy včetně vzájemného akceptování kdo - kdy bude mluvit, k ní mohou být následující: 1/ „řekni, co si myslíš“ 2/ „odreaguj se a kritizuj“ 3/ „najdi a uznej na sobě vlastní chyby, svůj podíl“ 4/ „najdi na svém protějšku (ostatních) něco pěkného.“ Smyslem je přijmout konflikt-hádku jako konstrukt funkční formy řešení problému/tématu ať se týká věci, osob, situací… Ten pak sám prokazatelně zamete své nežádoucí stopy v našem životě. A také mějme v obou kapsách humor raději než kapesník. – Tedy (v rámci celoživotní edukace) všechno nejlepší k „padesátinám konstruktivní hádky“. Dohody protichůdných stran je možno ovšem docílit rovněž rituály hlasování nebo hodem mincí, zvláště, ocitneme-li se v patové situaci, z níž nelze vykřesat jednu variantu nikterak jinak. Anebo také, když se přistihneme ve stavu, kdy nejsme ochotni řešit věc kompromisem v dobrovolné ochotě ústupku, který jinak ovšem představuje poměrně zajetou verzi utnutí konfliktu i s vědomím, že v podstatě není uspokojen nikdo. Významové těžiště zpracovávání konfliktních stavů se tedy posunuje k formě a metodice konsenzuálního souhlasu v nálezu ryze racionálního řešení, v němž aktivity jednotlivých aktérů spletou síť vzájemných priorit a tolerancí, a sjednotí se v tom, co považují za výhodnější, optimálnější, správnější, důležitější… slovem efektivnější variantu. Konsenzus tedy oproti kompromisu představuje sice náročnější proces verbálních dějů s téměř 100% spoluprácí, ale také s trvalejším efektem, ve kterém se dobrá adresa příjemce pozná dle disciplíny zachování pravidel komunikačního provozu: od náslechu přes respekt až k nadhledu a realizačním kompetencím odpovídajících rozhodnutí. Poměrně účinnou formu řešení konfliktů v tomto směru zastupuje i tzv. mediace, obsahující ovšem techniky vyjednávání za asistence prostředníka (mediátora), který podpůrnou koordinací stimuluje aktéry k hledání společných východisek, k definování klíčových momentů a vyhnutí se negativním vlivům. Udržuje jejich komunikaci v rovnováze a pomáhá jim třídit informace. Sporné body nezavrhuje, ale posouvá do pozice alternativ.

DK-01/16