Část II.
Co se vám vybaví při vyslovení slova „konflikt“? Obáváte se více sami sebe, a o sebe, svých vlastních slov nebo toho druhého (ostatních)?
Konflikt v nás probouzí citlivost na slova s akcentem „JÁ“ a „TY“ - „JÁ“ a „TO“ - ,,TY“ a „TO“.
Například ve smyslu a/ hledání pravdy – „ty nemáš pravdu“, „kdo má tedy pravdu“, „jak to je/bylo?“ b/požadavků spravedlnosti – „to není fér“, „to není spravedlivé“, „každému měříš jiným metrem“ c/ přisouzení viny – „ty za to můžeš“, „to není moje vina“, „a čí je to vina“ d/ predikce budoucnosti – „ty jednou špatně skončíš“, „když to půjde takto dál – tak nevím“ e/ subjektivních očekávání – „myslela jsem si, že to víš“, „to by mne ani ve snu nenapadlo, že to udělá“ f/ vytahování analogií z minulosti – „tak takhle je to pokaždé“, „to už jsme tu měli“ g/ kladení ultimát – „když to pro mne uděláš, tak já…“, „dokud mi to neřekneš, tak neodejdu“ h/ vyhrožování – „nemysli, že to bude bez následků“, „já si tě stejně příště najdu“, ch/ citového vydírání - „ty mne nemáš rád tak moc, jako já tebe“, „ tolik jsem pro tebe toho udělal, a ty…“ i/ kritická usuzování – „podívej se, jak vypadáš, jak jsi neschopná“. K frekventovaným negativním expresím konfliktu náleží zejména agrese, lži, manipulace, které v různých intrapsychických stavech i komunikačních konfiguracích odrážejí projevy stínové reality, jejíž propustnost je dána vlastní psychickou labilitou (nevyrovnaností) nebo/i dezinformacemi, sociálními sítěmi a úrovní vztahů v reálu i ve virtuálním prostoru. Jsou to multikauzalně podmíněné jevy (dědičně dispoziční, edukačně ovlivněné, operativně situační, dlouhodobě strategicky zacílené aj.). V interpretačních souvislostech je vůči nim stanovena i tzv. oprávněná tolerance vlivem etnické, kulturní a psychosociální citlivosti a rozdílnosti (normy a zvyklosti národa a pospolitostí). Psychoterapeut/psycholog, pedagog, poradce upozorňuje v práci s klientem na agresivní formy konfliktu, prostřednictvím nichž vstupuje do verbálního procesu příliš aktérovo ego v podobě 1. konfliktních škodlivin s destruktivními vlivy na aktéry, situaci a možnosti jejího řešení: osočování, hádání se, napadání, pomluvy, ironie, sarkastické poznámky, výhrůžky, chlubení se, posměšky, přikazování a zakazování, urážky, stěžování si, hanobení, vyčítání, obtěžování, obviňování, nadávky… A uleví se vám? Vždyť to je přesně to, co úlevu a řešení vylučuje. 2. současné stimulace k tvorbě konstruktivní soudržnosti, solidarity a koalice na druhé straně. Lži (polopravdy) a manipulace mají funkci spontánní komunikace i propracované komunikační techniky. Slouží skrytému záměru (postranní zámince) a remodelaci dojmů svého nositele/hostitele vmanévrovat druhého do určené pozice – nejčastěji evokací viny nebo spoluviny, anebo naopak slibu profitu, zaručených doporučení a rad v podstatě s následným, více či méně temným nařčením či sankcí formou různých postižení. V tomto smyslu poskytují agrese, manipulace a lži dokonalou syntézu snadného dosažení cíle i např. pseudostavu bezpečí a obrany (ochrany), přičemž zároveň de facto svazují, zavazují a deformují aktéry i toky komunikací, jejichž průvodním jevem jsou různé procesy reaktance - „omezení svobody“ v důsledku zúžení prostoru tvorby úsudku a reakcí v okleštěném rozhodování. Transakční verbalizovaná diskvalifikace může mít natolik koncentrovanou podobu, že zdeformuje psychickou integritu a rovnováhu člověka. V zacykleném a stupňovaném stavu predestinace oběti (opakované zneužití formou předem určené a diktované budoucnosti) pak disponuje v rámci kognitivní disonance i efekty negativní komplexní změny osobní (skupinové) identity.
DK