Část III.
Pojetí konfliktu samo o sobě zprostředkovává užitečné informace pro jeho řešení.
Jak byste popsali svoje poslední „zmrtvýchvstání“ po nepříjemném konfliktu? Mnozí z nás se konfliktů a priori obávají. Nepřipadají jim zrovna jako výstavní plocha, na které by měli zájem se zviditelnit. Rovněž konvenční přístupy výchovy pramenící z úzké konformity tradic tzv. slušného chování nebo/i tzv. lidové moudrosti, demonstrují někdy slepou přizpůsobivost či preferenci stejného úhlu pohledu. Vnímají konflikt spíše ve verzi nežádoucích reakcí – „chytřejší ustoupí“, „slušný člověk se nepře“, „to se na veřejnosti neříká“, „konflikt je známkou nezvládání“, „vzdělaný člověk vychází s každým“. V těchto výrocích je však obsaženo balení manipulativního séra ve snaze ovládnout druhého nebo/i vlastní maladaptace vyhnutí či úniku před konfliktem. Také pro introvertní typy lidí je sám o sobě konflikt větším problémem s husí kůží na povrchu, než ideová znalost jeho řešení. Realizace často vyžaduje speciálně zvolený program přípravy pro „izolovanější já“ a jak dosavadní absenci sociálních situací dostat do spouště užitečných slov. Pozitivní vnímání a přínos konfliktu vykazuje symptomy: dynamického a kreativně adaptabilního pojetí života v produkci nových přístupů, sondy do procesů a specifik vztahování se za účelem obnovení rovnováhy a harmonie, funkce testu etické citlivosti i psychické rezistence aktérů, jejich sebereflexí z odpovídající úrovně verbálních a osobnostních dispozic ve smyslu rozvoje v procesu „poměřování sil“. Zvládání konfliktu má svůj tradiční a mytologický ráz v symbolech dobra, zisku, práva, vzniku a zániku skutečností, životních přerodů, překonávání obtíží a bariér na životní cestě/pouti. Vztáhneme-li podstatu konfliktu k tzv. kolektivnímu (ne)vědomí a k jeho archetypálním vzorům/rolím, lze v sobě zmobilizovat vnitřní síly a možnosti k jeho překonání. Archetypální odkazy a symboly tvoří v komunikační situaci či relaci jakýsi „vícehlas“ ve funkci historicky prověřené hnací síly a pozitivní energie „uvnitř nás“ nebo na principu „figura a pozadí“, probouzející naše cíle a konkrétní kroky konstruktivních reakcí. Cílem konfliktu je a/ vyřešit jeho předmětnou oblast ve věcné rovině (čeho se týká) a b/ přestrukturovat postojovou nefunkční škálu aktérů (koho se týká) v personální rovině. Prohloubit jejich vnímavost k mezilidským potřebám a hodnotám, vyjádřit možnosti kompenzace a regulace vztahů, vyloučit z nich antagonismy a nezájem o věc. Redefinovat hodnoty, vymezit práva a povinnosti, a stanovit funkční pravidla kontaktů. Psychoterapeut/psycholog - pedagog v nácviku řešení konfliktu upozorňuje zejména na: - nevhodnost tzv. odsunutí problému (tématu) a jeho řešení s další expanzí a prohloubením následků, - osobní nezájem a ignoraci aktérů, - předstírání vstřícného pochopení „naslepo“, - bagatelizaci a odvedení pozornosti jiným směrem, - pasivní přizpůsobení aktérů, - udržování vstřícnosti za každou cenu a vyhýbání se vhodnému vyjádření negativních emocí, - retušování a překrucování významů v řešení, - přílišnou racionalizaci nebo emocionalizaci v řešení konfliktu. Tzv. konfliktogenní jedinec navíc potřebuje získání větší důvěry vycházející z promyšlenějšího přístupu více monitorované a propracované ritualizace jednání. Své opodstatnění má i volba pojistné strategie, zabývající se konfliktní situací z pozice „náhradních dílů“, což směřuje k rozmnožení klimatu jistoty a zmírňuje náchylnost k unáhleným závěrům nebo zkratové reakci a obavám z absolutní neřešitelnosti.
DK