Psychoterapie je druhem individuální a skupinové péče o duševní (psychické) zdraví člověka, kterou poskytují terapeuti s určitým stupněm psychologické vzdělanosti a nezbytnou certifikací absolvovaného psychoterapeutického výcviku. Lidé přicházejí za psychoterapeutem v různém stavu psychické nestability, potíže, bolesti, trápení, neporozumění sobě a jiným lidem. Účelem psychoterapie je tedy léčit – uzdravit klienta. Je třeba k tomu nalézt a realizovat odpovídající terapeutické postupy a způsoby nebo alespoň přispět ke zlepšení klientova zdravotního stavu a psychické vyrovnanosti. Psychoterapie je v tomto smyslu odbornou formou pomoci v součinnosti obou stran – terapeuta i klienta/pacienta. Nezbytnou podmínkou kvality jednotlivých sezení i celkové efektivity práce je navázání tzv. psychoterapeutického vztahu založeného na vzájemném respektu a důvěře. Také proto je možné psychoterapii chápat jako humánně solidární a podpůrný proces provázení klienta v jeho problémové situaci nebo v krizovém životním období, tj. nejen jako proces ošetřování a uzdravování v užším slova smyslu. Psychoterapie může mít krátkodobější (1-10 i více sezení – akcí) i dlouhodobé trvání (několik let). S tím někdy souvisejí i odpovídající změny či úpravy v soukromém kontextu klienta a jeho rodiny, přátel, kolegů.
Výsledný efekt psychoterapeutické péče spočívá do značné míry v dodržování etických norem spolupráce, individuálně dohodnutých pravidlech a v kontinuitě jednotlivých sezení v určité jejich frekvenci.
Individuální psychoterapie je realizována v dyádě: klient – psychoterapeut (případně ve spolupráci s tzv. poradním týmem). Skupinová terapie (skupinová edukace) poskytuje péči a rozvoj více klientům v jednom časoprostoru. Členové skupiny se přijímají jako rovnocenní jedinci a/ vzhledem ke svým individuálním rozdílům (věk, vzdělanost, profese, psychické potíže aj.) b/ ve vstupních potřebách, očekáváních i osobních projevech ve skupině. K psychoterapeutickému a výchovně vzdělávacímu efektu se využívá všech aktuálních procesů a zákonitostí skupinové dynamiky, tj. verbálních i nonverbálních reakcí, interakčních konfigurací a vztahových vazeb mezi členy, které mimo jiné dokumentují i jejich rozdílnou individualitu, sociabilitu, adaptabilitu, konformitu, skupinovou soudržnost … Členové se v tomto komplexu aktivit vzájemně respektují v možnostech sebevyjádření, sdílení svých emocí, myšlenek, prožitků. Inspirují se, poskytují a přijímají cennou zpětnou vazbu. Projevují vůči sobě zároveň oporu, podporu, důvěru, a také se účinně korigují v rámci svých sebereflexí. Rozvíjí vztahovou kreativitu a repertoár sociálních dovedností, což přispívá k vyloučení rigidních postojových schémat, nefunkčních vzorců chování a komunikací. Počet členů ve skupině je od 6 – 15. Skupina je převážně uzavřená, tj. v průběhu práce nepřibírá další členy. (Výjimky jsou možné pouze v prvních setkáních.) Její trvání je zhruba 1 rok s frekvencí setkání 1x týdně a zpravidla není vhodná pro jedince, kteří se znají před příchodem do skupiny z osobního nebo pracovního života. Specifickými druhy skupinové terapie jsou i párová a rodinná terapie. Párová terapie probíhá současně s oběma partnery/klienty, nebo v rámci tohoto procesu po určitou dobu s každým zvlášť, nebo po určitou dobu jen jedním z nich. Rodinná terapie využívá účast a specifik širšího sociálního kontextu (rodina, příbuzní).