„Dobrý den paní doktorko,
… chtěl jsem Vám s odstupem času napsat, kam mě naše sezení posunula… Naučil jsem se vylézt ze své skořápky, spolehnout se na ostatní… Ale v první řadě, naučil jsem se spolehnout sám na sebe... Uvědomil jsem si ve větší síle své silné stránky a ty slabé… S překvapením jsem zjišťoval, že mám v sobě vlastnosti, které ostatním připadají zajímavé… Začal jsem si vážit sám sebe… Nepotřebuji s někým být jenom proto, abych s někým byl… Už mi ani tak nevadí samota… Dokážu užívat svůj život bez provinilého pocitu, že nedělám něco, co by ode mě okolí očekávalo… Užívám si otevřenosti k lidem… Fascinuje mne pocit vlastní soběstačnosti, síly… Jsem vyrovnanější… Jsem schopen se zhostit každodenních povinností daleko lépe.“