Část VI.
Komunikace je základem jakéhokoliv vztahu.
Nelze očekávat, že druhý vždy umí číst jen z našeho ticha. A mít při tom zdravé sebevědomí určí, jak umíme zacházet skrze slova i se svým životem. Komunikaci se v procesech koučování, psychoterapie a pedagogicko-psychologickém poradenství učíme a vstřebáváme v postupně náročnějších stupnicích jako hudbě myšlenek, emocí a chování. Mistrovství verbálních i nonverbálních reakcí je v tom, že to nevypadá jako nezdařilý implantát našeho JÁ. Naučte se sami (viz publikace o asertivitě) nebo pod vedením psychologa – pedagoga, kouče, psychoterapeuta vyjádřit svým osobním naturelem například názor či postoj se stručnou a jednoznačnou slovní expresí ANO i NE, která má ovšem i celou řadu výrazových analogií: chci – nechci, mohu – nemohu, udělám – neudělám, budu - nebudu… a dalších rozvinutých vyjadřovacích opisů, které patří k základním kamenům verbální výbavy každého z nás a stále aktuálním edukačním tématům práce na sobě. Vysvětlím: je to nezbytný odrazový můstek jak se lépe prosadit a nebýt manipulován sám sebou nebo druhými, což představuje v životě každého z nás více či méně běh na dlouhou trať. Znamená to umění stanovit si asertivní hranice mezi sebou a okolím. Když druhému říkáme upřímné svoje „ne“ – sobě tím říkáme současně „ano“, anebo když druhému říkáme neupřímné „ano“ – vůči sobě tím míníme „ne“ – tj. újmu. Zamyslete se nad všemi kombinacemi těchto stručných slovních expresí. A prokomunikujte se primárně k sobě samotným, nic nevzdávejte a lásku a dobro při tom sobě i navenek rozdávejte. 🙂 Dlouhodobý chaos a švindl se nevyplácí, neb tím především zrazujeme sami sebe, zpronevěřujeme se svému svobodnému JÁ a nemůžeme se pak divit, že slábne a chřadne. A když přijde náročnější chvíle, kdy je třeba se o něj opřít a čerpat z něho sílu, již není o co. Jak můžeme chtít po druhém, aby znal a respektoval hodnotu našeho JÁ, když ji neznáme, nepěstujeme a nectíme sami? A čím jsme druhému blíže – tím více. Je to o respektu k sobě i k druhému a v ochotě produkcí kreativních alternativ zvládání změn. Často si také myslíme, že na jednu otázku existuje jen jedna správná odpověď. Ale zpravidla je jich mnohem více, někdy nekonečno. Koučování a psychoterapie vedou (a nejen v komunikačně asertivních tématech) klienta k pochopení, že nesdílet s druhým automaticky názor neznamená preferovat svůj. Za vším je de facto vstřícná konzistence empatie. Vidět skutečnost očima druhého je obohacením. Ponechat druhému jeho názor neznamená automaticky ten svůj ztratit nebo se ho vzdát. Přiblížit se k sobě můžeme nejen v tom, co zažíváme jako společnou jednotu, ale i v názorové rozdílnosti, právě ta může být tou největší šancí k novým pokladům.
Najděte si svůj časoprostor, zklidněte svoji mysl, zavřete si oči (nebo je nechte otevřené) a zkuste si představit před sebou třeba tečku, až nabude jakési své „kontrastní hmotnosti“ můžete ji proměnit v představu například kruhu nebo jiného útvaru různých barev a tvarů. Odpočiňte si, a pokud proběhly tyto imaginace jako zahřívací kolečko v pohodě, pomalu si imaginujte detailně a pečlivě svůj osobnostní vzor nebo ideál - asi tak v metrové vzdálenosti před sebou. Imaginujte jej do „fyzické podoby a udělte mu rysy, vlastnosti, schopnosti a dovednosti“ – celkovou i konkrétní situační životní úspěšnost – cokoliv, co je pro vás důležité a motivující. Vysílejte k němu svoji pozitivní energii - svoje přání, touhy, zájmy… neb každá myšlenka a emoce mají svůj energetický náboj. Pak svoji fyzickou vzdálenost od imaginovaného vzoru zkracujte jako byste plynule vstupovali do něho, až se v něm ocitnete úplně. Prožijte toto splynutí se svoji vzorovou imaginární postavou. A následně v ní hledejte i možnosti a podmínky individuálních propojení s ostatními bez rozdílu.
Efekty a zisk sebereflexí z procesů řízené imaginace jsou především v probouzení a kultivaci naší představivosti, v cenném sebepoznávání a motivaci, v prohloubeném vnímání skutečnosti i relaxaci současně, v identifikačních možnostech se společenskou rolí a potřebami... nezbytnými k dosahování našich cílů apod. Nepředstavují proces očekávání či splnění našich snů, které k nám padají z vesmíru.
DK