Část IV.
Zbavovat se individuální i skupinové závisti ve společenském měřítku představuje civilizační rozmach, neb v interpersonální a sociální rovině (viz sociální sítě) závist vylučuje pozitivní vztahy. Kazí pohodu a porozumění mezi lidmi. Plodí urážky, nenávist, pomluvy, zlomyslnost, ješitnost, šikanu, kyberšikanu, lži, msty, kriminální zločinnost. Rozděluje lidi, zakládá smečky závistivých pronásledovatelů a bývá i nedílnou součástí různých sociálních antagonismů. Ženy spíše závidí atraktivitu, krásu, mládí, vzhled, lásku, majetek, štěstí, osobnost přítele, manžela, přátele, vzdělání, kariéru. Muži převážně statisticky závidí společenské postavení, kariéru, plat, moc, kompetence, možnosti zisku peněz, osobní prestiž. Jak již bylo uvedeno, ve stavu závisti nic není tak, jak vypadá. Sociální percepce již sama o sobě vytváří více či méně určitou kategorizaci jedinců vždy se sociálně percepčním efektem zkreslení, který produkuje obraz toho druhého včetně nevnímaných (domýšlených) charakteristik na základě dosavadní osobní sociální zkušenosti. V emočních stavech závisti se toto zkreslení ještě prohlubuje a navenek komplikuje interakce a komunikace s okolím. Láska k člověku sice vzniká také jako určitá projekce reálného a idealizovaného (zkresleného) obrazu do konkrétní osoby, ale jejím smyslem je naopak přijetí toho druhého, darování se mu a zpětně přijetí sebe skrze něho. Láska jako více druhový prožitkový fenomén se objevuje ve všech aspektech, tématech, rovinách a kontextech našeho života. Devastující závist figuruje v tomto smyslu jako proces odlidštění krajiny našeho sociálního já. Láska se realizuje jako kamarádská a přátelská, charitativní, předmětná… Rovněž kvalitní vztahy v soukromém či rodinném prostoru (láska rodová, sourozenecká, rodičovská, mateřská) rozvíjí v člověku prožitky psychické stability, životní úspěšnosti a štěstí namísto pocitů nespokojenosti, které jsou živnou půdou pro závist. Svoji důležitost v definici zdravého sebepojetí má i saturovaná potřeba intimní blízkosti v rámci partnerské lásky v oboustranné rezonanci erotického imaga z přitažlivých sil (touhy) na určitém stupni frekvence kontaktu. V tomto smyslu se láska diferencuje od a/zamilovanosti jako určitého vzplanutí – prvotního, opakovaného b/ sexuality jako takové se smyslností a preferencí vizuálně fyzických sex-appealových faktorů s cílem dosažení slasti. (Sexualita je ovšem i nedílnou součásti lásky.) Jakákoliv láska mezi lidmi není situační aférkou. Je to relativně trvalý vztahově emoční stav, zahrnující nejen pocity příjemné a libé, ale i nepříjemné až bolestivé. K redukci závistivých emocí a jednání přispívá i společenský pobyt, tj. trávit efektivně čas a fixovat pozitivní vztahy s druhými v tvorbě prožitkové vzájemnosti. Učit se přijímat druhého empaticky a vylučovat manipulativní mechanismy, kdy někdo jedná cíleně i tak, aby v druhém závist vzbudil. Pokuste se dotknout člověka v tom, co oběma přinese porozumění, pomoc, solidaritu, radost a moc lásky k sobě i k ostatním. Místo pocitu závisti darujte druhému své sympatie ve formě ryzího uznání a respektu. Vyrobte pro něho v mysli své upřímné přání k něčemu. Nabízíte tato pozitiva v tomto momentě také vlastně sami sobě!
DK-07/16