Část III.
Jak z dosud uvedeného plyne: klíčem k rozlousknutí tématu závisti je zaměřit se již při jejím prvotním prožitku v dané situaci zpětně na sebe a postupně přijmout nesprávnost některých (sebe) hodnotících měřítek a soudů. Jakou roli hraje závist v kontextu vašeho soukromého a pracovního života? Jejím zdrojem bývají (kromě intra-subjektivních a výchovných příčin) také společenské a dobové (existenčně časové) faktory: působnost požadovaných statusových kritérií, diktát životní úspěšnosti v duchu mediálních reklam („to musíte mít taky“) a dogmata hodnot referenční skupiny v rámci životních příběhů. A potřebujeme k vnitřní pohodě a spokojenosti primárně vnímat status? Není to jen stereotypní opěrka s glazurou nebo kvalifikační bič na naše automatizované ego? Není života plodnější nechat ze sebe vystoupit tzv. fluidní společenskou individualitu? Zaměstnat mysl progresivními alternativami bytí a fungování? Vaši jedinečnost vám nikdo nemůže vzít – jen vy sami sobě, například ve stavech závisti. Přání být jako druhý je absurdní. Ve stavech přiměřené lásky k sobě se nevyskytuje. Ve stavu závisti pak tato potřeba situuje člověka v touze po moci ovládnout druhého paradoxně přímo do pozice bezmoci. Ta je živnou půdou pro různé manipulace. Na určitým stupni bezmoci dochází zpravidla i k manipulaci s pojmem lásky samotným. Je zneužita jako verbalizované klišé, skrytý motiv k interpersonálnímu konfliktu a podobně. Jak tedy nakopnout správný metabolismus zvládání závisti skrze lásku k sobě? Zkuste si týden nestěžovat, nelitovat se, nerouhat se, nekritizovat sebe a druhé taktéž. Dalším krokem ve střetu se závistí je bod zvratu směrem k pozitivnímu myšlení a tréninku ego-evalvujících situací. To znamená: 1. je vhodnější vidět to, co máte – a nikoli to, co nemáte nebo byste chtěli mít. 2. objevit v sobě ekvivalent právě toho, co závidíte či vykonstruovat něco významově obdobného. Např. závidíte-li druhému auto, možná, že vy můžete nabídnout něco jiného, co si v prvním okamžiku nevybavíte, a co může být zdrojem vašeho (sebe)poznání a redukcí závisti zároveň. 3. závist často také opomíjí reálnou konkretizaci cesty, dílčích úsilí, výdajů a bariér, které k faktické úspěšnosti na straně objektu vedly. Nic není samozřejmostí. 4. předmětem změny úhlu pohledu v edukačním procesu zvládání závisti je i přehodnocení vlastních priorit v životě (nechtít všechno, nechtít ideály, neusilovat přesně o to, co má druhý, když to bude vlastně k ničemu aj.) 5. zařadit do osobní ideologie přijetí vzácnosti života a vděčnost za vše pozitivní, co v něm máme. 6. zdokumentovat vlastní potenciál k účasti na mapě osobních cílů a jejich způsobů uspokojování. 7. láska k sobě je nezbytná a zahrnuje průběžnou a cílenou péči o sebe v sebe-ocenění, které sytí ego v potřebě uznání a lásce k sobě a je současně odrazovým můstkem pro lásku k ostatním. Výstupem v tomto procese ve spolupráci s koučem, psychologem, psychoterapeutem může být reálný komplexní program tvůrčí soběstačnosti odolný vůči stavům závisti.
DK