Část I.
Závist označuje komplex negativního prožívání a intrapsychicky dezorganizovaného jednání, včetně somatizace (odrazu psychiky ve fyzickém těle). Závist člověka v prvním kontaktu se svým objektem vystupuje nechtěně a spontánně jako hodnotící činitel podnětu. Selektivita závisti se projevuje zvýšenou citlivostí vůči určitým podnětům/objektům. Závist nemusí být chytlavá jen na jiskřivý, působivý objekt. Závidět lze i nepatrné a negativní atributy skutečnosti. Jde o excitovanou specificky individuálně cílově zaměřenou emoci se zážitkem nelibosti, spojenou s určitou vzrušivostí či neklidem (může provázet stavy hněvu, vzteku, lítosti, smutku, bezmoci, afektu s pláčem a křikem aj.) až paralýzou psychické struktury osobnosti. Silná závist může vést až ke změně obsahu a způsobu vnímání i zaměření intelektových funkcí a behaviorismu jedince. Proniká do mysli jako zařezávající se objekt. K čemuž jsou adresné i následné způsoby zážitku uvolnění. Umírněná závist, mixovaná s obdivem, může navodit i pozitivní motivační úsilí, spíše inspirovat, nejen zviditelňovat vlastní trhlinky charakteru a labilitu psychiky. Za intrapsychické zdroje, které uzavírají závistivce v bludném kruhu, lze považovat kognitivní rigiditu, nedostatek alternativního a kreativního usuzování, vysokou nebo nízkou sebekritičnost a jiné defekty (sebe)hodnocení (např. haló efekt), stresové prožitky, negativní myšlení, neustálé nebo nerelevantní srovnávání, nepřiměřenost cílů, deprese, obsese, stavy úzkosti, komplexy méněcennosti. Závist je emočně vztahová modalita s více či méně setrvávající strukturou v ego-angažované situaci. Tj. úzce souvisí s konfrontační expanzí ega, kdy situace produkuje sociální podmínky a spouštěče pro zhodnocení ega, jak jedinec vnímá a pociťuje sám sebe a jak předjímá, že o něm smýšlejí druzí, a také jak on sám je vnímá a předjímá. Teoreticky závidět lze všechno a každému. Signální funkcí závisti je při tom snímek potřeb, zájmů a hodnot v subjekt-objektové relaci. V závisti, jako produktu emociogenní situace, mají rovněž svoji působnost a zákonitost např. tyto modality: a/ kontrast, kdy pocit nelibosti vystoupí v rozporu s požadovaným nebo předchozím stavem b/neúměrná motivace a akčnost vůči skutečnosti směřující k napětí, stresu, agresi c/ maladaptace, kdy jedinec vykazuje manipulativní mechanismy vůči podnětu s akcentem závisti d/nedostatek životní edukace ve smyslu zpracování podnětu závisti a následně vědomě řízeného chování a prožívání. Komunikativní funkcí závisti je pak organizující se vzorec reakcí, které určitou situaci provázejí s výdejem negativní energie. Emoční závist je spojována se symbolickými lidově verbalizovanými výrazy jako „očerňování druhého“, „slepá závist“, „zaslepená závist“, „jedovatá závist“, „bledá závist“, které již samy o sobě vyjadřují touhu ovládat a poškodit druhého, přičemž závistivec v principu škodí sám sobě.
DK